Hektičnost doby vzdaluje nejen člověka člověku, ale také člověka od jeho vlastní podstaty a propojení s přírodou. Tímto projektem jsme se snažily toto spojení obnovit a upevnit. Nabízely jsme dětem možnost pomoci pořízených pomůcek se propracovat k podstatě věci, věci si vlastnoručně zkusit, prožít a propojit současnost s minulostí. Uvědomit si, že není vše zadarmo, že některé věci se musíme učit, že je potřeba lidské práce a píle, aby bylo dosaženo výsledku.

V každé třídě měly děti svou plyšovou „ovečku Vlnku“, která je na jejich cestě doprovázela, dohlížela, ale byla i žádaným „maskotem“ a mazlíčkem celého projektu. Pracovali jsme s knihami, leporely, hrami, didaktickými pomůckami – které nám přibližovaly vše o způsobu života ovcí, prostředí, potravě, užitkem pro člověka (maso, mléko, vlna, lanolin...) a dalšími informacemi, které děti zajímaly.

Vlastnoručně jsme se pokusili podle návodu vyrobit máslo, které jsme si pak společně dali s chlebem ke svačině. Děti se seznámily s váhovými jednotkami a množstvím, finanční kalkulací výrobků-porovnávaly chuť, naučily se pod dohledem pracovat s ručním mixérem.

V projektovém dnu jsme si společně užili „den beránků“-kdy si každá třída upekla a nazdobila podle receptu svého beránka, společně jsme pak ochutnávali, porovnávali, pokoušeli se podle chutě poznat, jaké ingredience byly do těsta přidány. I zde děti pracovaly s návody, surovinami (receptury, váhové hmotnosti, finanční a jazyková a matematická gramotnost).

V rámci tohoto projektu jsme také pracovali s ovčím rounem, které bylo pro děti kromě jiného netradičním materiálem, obohacovalo o terapeutické, relaxační a smyslové vjemy. Jak samy děti pojmenovaly – že rouno „zvláštně voní a je heboučké“. V rámci rukodělných činností, jsme pracovali jsme s ovčími barevnými „háďátky“, vyráběli z rouna andílky, nebo vílenky, pokoušeli z ovčí vlny plstit, tkát, vyšívat a paní učitelky ochotně předvedly i „pletení šály“ z ovčí vlny pro panenky.

Děti si na vlastním těle vyzkoušely hřejivost pletených rukavic, ponožek, papučí z ovčí vlny a i ovčí deky, kterými se děti přikrývaly po sauničce v relaxační místnosti.

Jedna z vrcholných aktivit tohoto projektu byl celoškolní výlet za valašskou ovcí z Bludičky a návštěva chráněné dílny u Beránka.

Děti se na výlet velice těšily, měly prvotní informace o způsobu života, potravě a užitku, byly seznámeny s tím, co nás asi čeká a s kým se zde setkáme, ale vše předčilo očekávání. Venkovský dvorek se spoustou zvířat, které jsme si mohli nejen prohlédnout ale i pohladit a nakrmit děti velice nadchnul. Za ovečkou Vlnkou jsme se šplhali do kopce kde se ovečky přirozeně pásly, mohli jsme si je pohladit i nakrmit suchým pečivem, viděli jsme je v jejich přirozeném prostředí, ve stádě spolu s bačou a hlídacím psem.

Po příchodu zpátky na salaš jsme navštívili „Bačovskou školu“-školu z doby, kterou si pamatují naše prababičky-dřevěné lavice, kalamáře, tabulky s křídou... V bačovské škole se děti dozvěděly o zpracování vlny, kterou ovečkám ostříhají (krumplování, česání, tkaní...), vyzkoušely si kolovrátek a stav, na kterém se nitě z ovčí vlny promění na koberečky, vyzkoušely si na trenažéru dojení a přesvědčily se o „tíze“ bačovského kožichu.

Díky tomuto projektu se nám podařilo rozvíjet u dětí pocit sounáležitosti ze vším živým, uvědoměním, že jsme s přírodou a živočichy úzce spjatí a že vše co potřebujeme k obživě a životu pochází z přírody. Že o přírodu a živočichy je nutno pečovat a chránit je. Vedli jsme děti k citovému prožitku z kontaktu s přírodou, živými tvory, mláďaty. Děti si kreslily, malovaly, modelovali a hráli na vše co prožily. Vše toto přispělo i k rozvoji verbálních, matematických, finančních a grafických dovedností a rozvoje kreativity.